Lokalita

Pension Athanor se nachází na malebném Plešiveckém náměstí jen 300 metrů od historického centra města Český Krumlov. Doba rozkvětu tohoto města je spojena s vládou pánů z Rožmberka (1302 - 1602), kteří z Českého Krumlova učinili své sídelní město. Do tváře města a zámku vtiskla svoji nenapodobitelnou podobu italská renesance. Na konci 17. století, během panování rodu Eggenberků, bylo mj. postaveno barokní divadlo a přebudována zámecká zahrada. V době Schwarzenberků získal Český Krumlov svou barokní podobu. Od 19. stol. se kromě zrušení městských hradeb a bran žádné zásadní změny neodehrály a centrum si tak zachovalo svou historickou podobu.

Křivolaké uličky, romantická zákoutí a unikátní komplex měšťanských domů s impozantní dominantou zámku nad meandrem Vltavy, vynikající výstavy umělců světoznámých jmen, koncerty, hudební festivaly, divadelní představení, hospůdky, kavárny i středověké krčmy, pestrá směs turistů z celého světa, to vše je Český Krumlov - malé ale zároveň kosmopolitní město s jedinečnou atmosférou, obklopeno neporušenou, krásnou přírodou. Od roku 1992 je zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Historie

Dům č.p. 271 patří na Plešivci k nejstarším a má pravděpodobně středověkou minulost. Existoval nejspíše již před rokem 1569, přičemž první zjištěný vlastník nemovitosti byl Linhart Schulda (1569). Jednalo se podle ceny 70-80 kop grošů míšeňských o nenáročné malé stavení. Tehdy se na Plešivci nacházelo již 37 nemovitostí, které měly povahu hospodářských dvorců a stodol měšťanů jinak usedlých převážně ve vnitřním městě. Na Horním Plešivci však objekty obytné povahy mohly již od počátku převažovat. Což je pravděpodobně i situace našeho domu.

Historická dispozice nemovitosti naznačuje, že k zásadní proměně stavby muselo dojít v pozdně renesančním období, jak ukazuje šířkové rozvinutí budovy se střední chodbovou síní. Při jižním boku obytné části procházel zřejmě již tehdy průjezd do dvora s hospodářskými objekty.

Stále se jednalo o přízemní budovu, jehož hypotetickou zásadní přestavbu dokládá mimořádný nárůst ceny nemovitosti mezi lety 1596 až 1644. Pravděpodobně Simon Anders je autorem a investorem tehdejší pozdně renesanční přestavby. Ve 40. letech 17. století je poprvé zmiňována také zahrada jako příslušenství domu. Mezi roky 1729 -74 se uskutečnila barokní přestavba domu, při níž došlo ke zvýšení severního jádra budovy o podlaží.

Zajímavostí domu je, že dům byl po staletí obýván zejména kamnářskými mistry. V letech 1729 - 1767 zde působil dokonce dvorní kamnář Franz Kuffart. Kde se však nacházela kamnářská dílna není dosud jasné.

Architektura

Jedná se o patrový objekt nepravidelného půdorysného členění s valbovou střechou, krytou pálenou krytinou. Díky zvyšujícímu se terénu parcely se sklepní místnosti v přední části objektu stávají prostorami suterénními. Všechny místnosti v úrovni sklepů a přízemí jsou klenuté, v patře plochostropé. Okenní otvory jsou rámovány šambránami, dekorativně zdobenými střapci, volutkami, stylizovanými mušlemi a čabrakovými parapetními výplněmi.

Ve středověkém období zde existovala přízemní budova vymezená prostorami v linii vedlejšího domu č. p. 99, který je také středověkého původu a do roku 1893 byl dokonce součástí našeho domu. V renesančním období byl náš objekt rozšířen směrem do náměstí. Ve sklepě vznikl nový rozsáhlý sklepní prostor (dnešní jídelna) a v přízemí podobně velký sváteční pokoj (obývací pokoj apartmánu s vířivkou). V 18. století bylo nastavěno patro i se schodištěm. Fasáda získala barokní vzhled. V klasicistním období se zřejmě stavební úpravy omezily pouze na fasádu.

Historicky cenné prvky jsou zejména sklepní a přízemní středověké a renesanční prostory a konstrukce, kamenné dveřní ostění (L.P. 1692) s jednoduchou stuhou a kamenné ostění s dochovanými skobami po okenicích.